Dnes je sice jarní rovnodennost , ale jarní počasí zrovna
není... u nás mrzne. Zahradničíme ale i doma - přípravy na sezónu jedou
naplno! Papriky se mi krásně po vyjednocení chytly a rajčata vysetá
minulý vikend už vykukují z hlíny. Tento vikend se chystám na další
výsevy, hlavně květin🤗
A protože se mi už mnohokrát osvědčily tyto
improvizované kvetináčky z ruliček od toaleťáku 😅 chtěla bych s vám
sdílet i tipy proč zrovna takto:
▪️
1. Jsou prodyšné a přesně poznáte kdy potřebují zalít když oschnou.
2. Ušetříte spousty místa na oknech, to já hodně ocením při tom množství 🙂👍
3.
Vysazují se pak do záhonu celé i s ruličkou, to je zrovna u těch paprik
super, protože nezbrzdíte přesazením jejich růst! Nemají rády
manipulaci s kořeny a narušení balu...
4. Jedná se o upcycling - věci určené na zrecyklování (vytřídění) ještě jinak využijeme.
5. Neřešíme žádné květináče - přípravu, čistotu a skladování...
▪️
Není
to nic převratného, mnozí jistě už znáte 👍 Pojďme si dat společné tipy
co zajímavého plánujete letos pěstovat poprvé a inspirovat se! Já jsem
zvědavá na mexické miniokurčičky, tzv. cucamelon 🥒 včera jsem je už
vysela, protože prý dlouho klíčí...
▪️
Na sociálních sítích jste se mě ptali na plíseň ruliček, tu jsem měla hned poprvé, když jsem to zkoušela před
pár roky, od té doby nic, netuším čím to bylo, ale vím že jsem měla
ruličky postavené na tácu pod truhlík a hodně zalévala-jak jsou ruličky
vysoké netahaly vodu rovnoměrně. V těchto vaničkách zalévám shora tak
akorát a znovu zaliju až papír ruličky zřetelně oschne.... Možná to bylo
i nečistým tácem pod nimi, možná jsem je měla umístěné v chladnější místnosti, nedovedu ten důvod přítomnosti plísně přeně definovat, ale určitě
to nevzdávejte a zkuste....
Je čas na ořez vrbového proutí! Ať už zapěstováváte proutky na tvoření nebo provádíte řez z čistě estetických důvodů, pěstujete si hlavu, tzv. babku.
Minulý rok jsem si založila také prutník z různých druhů košíkářských vrb. A to hned ze dvou důvodů, budoucí závětrná a pohledová clona a pěstování prutů na košíkaření.
Vrba je nezmar, a proto můžu doporučit každému, není co zkazit. Nám obrážely i tlusté špalky dřeva ještě v létě v červenci v kůlně :) Na venkově už klasických vrb "babek" moc není, a když nějaké objevíte, nejčastěji u rybníků, bývají zanedbané. Je totiž potřeba je stříhat každoročně! Ale ta paráda a stylovost, nemá to chybu. Ať žije klasický český venkov! Miluju to, jako od Lady :)
 |
| Z tohoto nádherného starého prutníku jsem měla tu čest získat svoje proutky :) Kamarádův tatínek léta košíkaří, třeba se od něj časem něco i naučím... |
Na košíkaření:
- ze známých 400 druhů vrb je jen 14 vhodných ke košíkaření!
- pruty musí být rovnoměrně rostlé, nerozvětvené, vyzrálé a bez součků, aby se nelámaly
- rostliny, budoucí babky, sázíme blízko sebe, v řádcích od sebe vzdálených asi 60cm, tak se vytvoří stinný porost, ve kterém se pruty nemají snahu větvit
- ideální proutek má něco málo přes 1m, v bohatých přehnojených půdách
vyrostou pruty i přes 2m, mají tak mnoho dužiny a málo rostlého
dřeva, což pro klasické košíkaření není to pravé
- prutník je tedy
vhodné paradoxně založit na chudé, suché a písčité půdě, spíše na plném
slunci než na vlhkém až podmáčeném místě!
Sázíme:
- keřový souvislý porost: malé nařezané proutky (jen na dvě očka nad zem po 15cm od sebe) nebo
- stromkový souvislý porost: silnější pruty (asi 30cm do země a 50cm od sebe), které dole seřízneme do špičky a zapustíme opatrně do země, díry raději tlučeme předem něčím jiným, abychom je nepoškodili. Po zasazení zkrátíme ve výšce budoucí hlavy (babky).
Co dál:
První rok dobře zamulčujeme, aby nevysychaly a my neotročili se zaléváním, později už se to mulčuje samo svým listím. Pruty z první sezony v zimě sklidíme, ale ke košíkaření ještě nepoužíváme, nejsou ještě tak kvalitní a často moc malé. Každoročně sklízíme v době vegetačního klidu všechny pruty, jinak prutník zplaní! A pokud nekošíkaříme, použijeme je třeba k výrobě rozličných zahradních prvků, plůtků, treláží apod.
Ještě větším nadšencům doporučuju postupovat podle Marie Thun nebo jiného biodynamického kalendáře respektujícího fáze Měsíce ;) Myslím ten střih a sázení.
 |
| Jaro 2017 |
 |
| První ořez únor 2018 |
Tak jo! Konečně něco z pemakulturního tématu. Chtěla jsem o tom přispívat víc, ale jaksi začala sezóna a zavalila mě praxe. Nicméně neměla bych asi moc pěkných fotek na výběr...takže všechno má svůj čas a musí dozrát.
Semínkaření miluju! Je to taková trochu piplačka, ale mě to baví :) Mám z toho příjemný pocit mít sbírku svých semen, vlastních! Nejsem závislá na tom co koupím v obchodu, mám své mnohdy velmi naducané pytlíky rozličných semínek a na jaře s nimi kouzlím. Začala jsem s tím před několika lety, pozvolna a nejistě a to z několika důvodů, ale ten hlavní byl uchování samovýsevných druhů bylin, tedy jednoletek. Taková jistota, kdyby se některá na jaře neobjevila... Dnes semínkařím i zeleninu a květiny pro včely. Přínos to má zajisté šlechetný:
- přírodní semena do přírodní zahrady, jste bio a tvoříte bio (žádná mořidla a syřidla na osivu, upřímně čemu to pomáhá?)
- když se zadaří obvykle je i slušné množství než v pytlíčcích z obchodu (u přebytků se nabízí prostor k výměnám semen v semínkovnách nebo se sousedy ;) a pokud distribuujete dál, je vhodné uvést nadmořskou výšku vaší zahrady
- kultivujete odolné odrůdy pro svůj pozemek, podporujete variabilitu a tím i biodiverzitu (lidé semenařili celá staletí a dříve měl každý kraj pestrou paletu svých odolných odrůd)
- včelky u vás budou rády
- jste správný permakulturista neboť směřujete k soběstačnosti
- jste zerowaste, protože nenakupujete desítky druhů semínek po pár kusech balených ve dvou obalech
A aby se zadařilo? To už je trochu alchymie, chce to :
- nechat rostiny nakvést (u zeleniny jsou lidé velmi nejistí, ale je to pěkné, věřte!)
- dostatečně dlouho nechat semena na rostlinách zrát (předčasně sklizené nejsou nic moc, malé a téměř neklíčí)
- ale v pravý čas sklidit (některá semena vypadají nebo vystřelí, jiná zase může je napadnout třeba plíseň nebo červík)
- dobře, ale opravdu dobře usušit a pak už jen dobývat semena a čistit od plev....to se ale krásně dá dělat třeba až na podzim nebo v zimě, když není co na zahradě ;)
- před sezónou je dobré, pokud si nejsem jistá kvalitou semen, udělat zkoušku klíčivosti (jako ve škole na vatu ;)
Dnes jsem přibližně z 95% soběstačná v zahradním osivu. To co koupím je většinou to co mi nevyšlo nebo něco nového pro ještě větší pestrost.
Rajčata speciálně:
Rosolovitá dužnina, v níž jsou
semínka uložena, obsahuje chemické látky bránící klíčení ve vlhkém
prostředí. Tento biologický mechanismus brání předčasnému
vyklíčení semen, a je třeba ho odbourat fermentací. Proces také může zničit semeny přenášené choroby,
které by mohly ovlivnit další generaci rostlin.
Vybereme si rajčata plně vyzrálá ze zdravé rostliny. Pokud zvolíte rajčata z hybridní
rostliny, nebo z rostliny z chemicky ošetřených semínek, výsledky nemusí
být dobré. Rozkrojíme rajčata na půl a vydlabeme vnitřky do zavařovací sklenice. Ty nejmenší rajčátka stačí vymáčknout, je to mnohem snažší než je škrábat nožíkem.Označíme si nádobu, tedy pokud kvasíte několik různých
druhů semínek. Víčko nezavíráme, aby se dovnitř dostal vzduch. Denně promícháme a třetí den by se měla na povrchu vytvořit vrstvička plísně. Je čas semínka dostat ven, jinak mohou začít klíčit! Postupně odléváme a ředíme znovu vodou, nakonec scedíme přes sítko. Pořádně je ještě propláchneme a rozprostřené je necháme několik dnů sušit.
Semínka rajčat si udrží rozumnou míru klíčivosti 3-4
roky, jsou-li dobře uložena. Nemusíte tedy semenařit každou odrůdu každý
rok. Doporučuji vytvořit si o něco větší zásobu semínek, abyste jimi
mohli podarovat své známé nebo od nich případně získat výměnou jiné
zajímavé odrůdy.
A takhle semena skladuju:
Vím, plast, ale tak se k semínkům nedostane vlhkost a balení jsou i skladná, i když o to tolik nejde. Obaly používám opakovaně.
Zajímavé odkazy ;)
Rozhodla jsem se, že budu na blog dávat i příspěvky na téma permakultura. Moje zkušenosti, zajímavosti, co mě kde nadchlo a inspirovalo atd. Je to široký pojem, vím, je to ale přesně to co cítím ze srdce. A jak mi napsal můj blízký kamarád: Je to spíš životní styl než filosofie a v podstatě nás to všechny vede k přirozenosti. Čím dál tím více příjímáme ve vztahu k přírodě rozhodnutí, která jsou motivována naší vlastní pohodlností. Důsledky takovýchto kroků se neprojeví hned, takže spojit si někdy příčinu a následek je složité a velice obtížné.
Trochu z naší živé zahrady:
