Zobrazují se příspěvky se štítkemFermentace. Zobrazit všechny příspěvky

Fermentovaný medvědí česnek

Mám ho už pár dnů hotový. Je to delikátní záležitost! Trochu jsem váhala se zveřejněním, protože jsem už opět narazila na zprávu jak se divoké porosty v lesích drancují. Tahle byla z brněnska, kde policie zadržela paní v přírodní rezervaci s 12 pytli medvědího česneku. Vyštipujte tedy jen tak, abyste odcházeli s jistotou, že rostliny i po vašem zásahu nakvetou a vysemení se! Jedině tak je tam totiž zase příště najdete. Berte si jen pro svou spotřebu....
Na pesto postačí trs a máte zasobičku do lednice pro rychlá jarní jídla.
Na tuto sklenici od medu padl velký košík listů, proto jsem váhala. Tu možnost totiž nemá každý, mít ho tolik. Mě ho přivezl a šetrně natrhal kamarád, zná čistou nechráněnou lokalitu. Na zahrádce mám už pár let rozeseto za kompostem, nemám pro ně to správné vlhko v zahradě a poslední suché roky mu v rozrůstání moc nepomáhají, ale věřím že časem bude pěkný! Na poslední fotce se můžete podívat, na sklízení by to už i bylo, ale nechám ho ještě sílit, ať má kvalitní samovýsev ;)


velký košík čerstvých listů medvědího česneku
1 lžička himalájské soli

Opláchnuté listy si po jednom vyskládáme na sebe, odřízneme stonky a nakrájíme na tenké proužky. Ideálně keramickým nožem! Je to v tom množství piplačka, ale potřebujete zíkat šťávu, takže najemno... Prosolíme a mačkáme jako pickles (rychle kvašená zelenina) dokud nepustí vlastní šťávu. Je to v podstatě hned, žádná dřina jako se zelím ;) Stlačíme do sklenice tak, aby byly listy ponořené, tedy zatížíme, něčím prodyšně přiklopíme a necháme tři dny fermentovat (kvasit). Pak uložíme do lednice a spotřebováváme postupně. Do těstovin místo pesta, do salátů atp. Delikátní záležitost také je si to máznout přímo na čerstvý kváskový chléb, ovšem jen pro česnekové gurmány jako jsem já ;)

Vodní kefír d´erba - bylinná extrakce za studena

Aneb probiotický bylinný čaj zastudena... Je známo, že některé účinné, aktivní látky v bylinách (i ovoci) jsou nerozpustné ve vodě (éterické oleje aj.). Kultivace (fermentace) kefírovou kulturou pomůže tyto látky uvolnit do vodního roztoku pomocí enzymů vznikajících při fermentaci. Získáte tak nejen velmi nevšední lahodný a osvěžující lehce perlivý nápoj, ale i léčivou tekutinu plnou esencí z vonných bylin, vitamínů skupiny B a aminokyselin. Blaho pro naší imunitu! Navíc vodní kefír je čistě veganská záležitost ;)
Trošku jsem si hrála s různými kombinacemi, tak si hrajte taky ;)


500ml čisté filtrované nebo pramenité vody
40g zrnek vodního kefíru (kvasné kultury)
2 lžíce medu
2 lžíce ovoce
bylinky

Zrnka zalijeme vodou s rozmíchaným medem a vložíme ovoce a bylinky. Tvrdší slupku je dobré naříznout. Dále postupujeme podle klasického návou na vodní kefír, necháme 2-3 dny kvasit a občas promícháme. Podrobněji jsem popsala už dříve zde.

Moje kouzlení:
1. třešně, květ černého bezu
2. muchovník, květ slézu maurského, lípy a růže
3. černý rybíz, květ levandule
4. jahody, listy máty

Všechny byly výtečné! Na fotce jsou čerstvě naložené, hotvé jsou ale i lehce zabarvené po ovoci a příjemně voní :)

Tibi, vodní kefír - nápoj třetího tisíceletí

Je to skutečně nápoj třetího tisíceletí, protože jsou o něm zmínky už v bibli. Neuvěřitelně dlouho trvalo než jsme ho v dnešní době opět uznali, jaké dělá zázraky, které klasická medicíma prostě neumí. Dnes už je to všechno samozřejmě i vědecky podložené. Je to malý zázrak, který si můžete udělat doma každý sám. Bez vaření, za dva dny máte hotový elixír!


Co to umí?
- čistí tělo od toxických látek
- významně posiluje odolnost, imunitu
- citelně doplňuje bioenergii, neboli vitalitu

Co to je?
Jedná se o společenství bakterií a kvasinek, které používali lidé už odpradávna k výrobě kvasných nápojů a potravin na celém světě.
Nápoje, které se vyrábí kvasným procesem obsahují mnoho vitamínů a spostu nových zajímavých látek, které se v běžné potravě téměř nenachází.
Nápoj z tibi je znám i pod názvem japonské vodní krystaly, kefir d'acqua, vodní kefír nebo živá zrnka.
Krystalky jsou malé, průhledné a klihovité konzistence. Možná byly původně kutivovány z tradičního kefíru z Kavkazu, to už zůstává sporné. Každopádně nápoj obsahuje 13 druhů Lactoballů a 12 druhů prospěšných kvasinek.

Pro přípravu základního nápoje ze startovací dávky Tibi krystalků, budeme potřebovat:

750ml sklenice
min 40g tibi krystalků
1-2 lžíce rozinek (lze i sušené fíky, švestky nebo meruňky)
1/2 citrónu
2 lžíce cukru (používám třtinový ale je to jedno)
kvalitní pitná voda nebo převařená, min. však odstátá bez chloru

Krystalky propláchneme v plastovém cedníčku a vložíme do sklenice s cukrem, šťávou z citrónu a hrozinkami. Dolijeme vodou, přiklopíme víčkem, ale nazavíráme! Necháme pracovat (fermentovat) 2-3 dny. Podle toho budete mít vodní kefír sladší nebo kyselý. Rozinky je nutné používat, kvasinky se jimi živí. Ale můžete zkusit třeba i sušenou švestku, ta má také hodně cukrů. Nikdy nedáváme do chlorované vody ani nepoužíváme kovové pomůcky! Krystalky bychom tím mohli zabít.

Krystalky rostou rychlostí cca 10% za den a podle mých zkušenosti je možné jich mít ve sklenici i téměř polovinu objemu. Můžete vypít až 1,5l za den. V létě to možná u takto lahodného a osvěžujícího šumivého nápoje nebude problém ;) Každopádně je to už dávka terapeutická, kterou předepisují i někteří alternativnější lékaři na nemoci jater a žlučníku, ledvin i močových cest, záněty střev, sklerózy, infarkty, při žloutenkové dietě, na ženské orgány a i kožní neduhy.
Já osobně velmi vnímám tu vitalitu z nápoje, víc energie, ale asi nejvíc to, že nejsem vůbec nemocná. Rýmu jsem měla naposled loňské září, ale to bylo z klimatizace při cestování. Všechno mě jaksi míjí a to je fajn pocit, ta odolnost!

Funguje zde také ještě jeden silný aspekt, a sice to, že si nápoj s láskou připravujete sami pro sebe a tudíž máte zájem na sobě pracovat!

Přebytky nabízím pro zájemce ve svém apishopu na blogu ;)
http://www.apiastrum.cz/2018/03/prebytky-kvasnych-kultur.html

Podrobnější informace jsem čerpala z knihy P. K. Nečase: Civilizační choroby, výživa a my.

Tibetská houba - kefírová kultura

Kefírem se obecně myslí nápoj, který je vyrobený kvašením pomocí kefírové kultury. Existují dva druhy kefírové kultury. Jeden druh žije a rozmnožuje se v mléce, má mazlavou gelovitou konzistenci bílé barvy (vypadá jako malé měkké růžičky květáku) a krmí se laktózou, zatímco "krystalky" toho druhého (tibetské krystaly-na konci článku), žijícího ve sladké vodě, jsou pružné, průsvitné a křehké. Je to společenství různých druhů kvasinek a bakterií.

Více zde: http://www.uspesna-lecba.cz/tibetska-houba/
Kefírem se obecně myslí nápoj, který je vyrobený kvašením pomocí kefírové kultury. Existují dva druhy kefírové kultury. Jeden druh žije a rozmnožuje se v mléce, má mazlavou gelovitou konzistenci bílé barvy (vypadá jako malé měkké růžičky květáku) a krmí se laktózou, zatímco "krystalky" toho druhého (tibetské krystaly-na konci článku), žijícího ve sladké vodě, jsou pružné, průsvitné a křehké. Je to společenství různých druhů kvasinek a bakterií.

Více zde: http://www.uspesna-lecba.cz/tibetska-houba/
Kefír je nápoj vyrobený kvašením pomocí kefírové kultury. Existují dva druhy. Jeden se živí laktózou (tibetská houba), tedy mléčným cukrem a ten druhý (tibetské krystaly) cukrem, ovocem. Jedná se o společenství (kolonie) různých druhů kvasinek a bakterií velmi prospěšných pro naše zažívání a imunitu. Pěstuju si obojí, v tomto příspěvku se budu ale věnovat pouze tibetské houbě...


Kefírová kultura pochází původně z Kavkazu a Tibetu. Udajně je 5000 let stará. Prý kavkazanům zázračnou houbu daroval prorok Mohamed, kteří si ji chránili jako tajemství. Tamní původní obyvatelé ji používali jednoznačně k uchování nadojeného mléka a nepochybně se i díky ní dožívali extrémně vysokého věku!

Co kefír dokáže v našem těle:
- zabraňuje hromadění a tím i hnití potravy ve střevech (problém především masožravců)
- odkyseluje organismus (paradox k dalším mléčným výrobkům, které jsou homogenizované, pasterované a zahušťované, tyto neskutečně zahleňují náš organismus a podporují vznik zánětů v těle)
- zbaví vás nežádoucích mikroorganismů ve střevech (kvasinky-zejména známá candida, bakterie a viry)
- významně stimuluje imunitní systém

Na co všechno pomáhá?
- nemoci nervů, dýchacích cest, žaludku a střev, žlučníku, jater, ledvin, krve, kůže, hojí záněty,brzdí vývoj metastáz, zpomaluje stárnutí, zabraňuje únavě....
- stimuluje imunitu a vitalitu organismu, spoustu nemocí tak ustojíte nebo se vám úplně vyhnou (jako mě např. chřipka, která skolila nedávno celou rodinu a já jen asi 3 dny pociťovala, že se o mě jako něco pokouší, ale nemá to sílu, no nic z toho nebylo...na děti je ten můj kefír moc kyselý :(

Může ho konzumovat i člověk intolerantní na laktózu (každý asi čtvrtý z nás), protože tam díky kultuře už není. Fermentací také dochází ještě k navýšení množství vitamínů, hlavně B12 a kyseliny listové, která se dnes doporučuje užívat hlavně těhotným ženám, nebo lidem s křečovými žílami. A také to, co si vegani musí hodně hlídat a přijímat často formou potravinových doplňků.

Postup výroby domácího kefíru:
30g kultury - asi 1-2 lžíce (zásadně nepoužíváme kovové lžíce!!!)
250ml kvalitního čerstvého mléka nebo pokud možno plnotučné v bio kvalitě ( hlavně ne to s dlouhou trvanlivostí, jinak houbičky nenarůstají)
Sklenici s mlékem a kulturou zakryjeme gázou nebo ubrouskem. Já používám menší zavařovačku, na kterou víčko jen položím. Je to kvůli nečistotám a případným muškám ;) Necháme 24h fermentovat při pokojové teplotě, nevystavujeme vysokým teplotám! Doporučuju jednou v tomto procesu promíchat, aby se všechna laktóza dostala k houbičkám. Ale nemusíte, zdrcnutý kefír s oddělenou syrovátkou vždycky pak promícháte. Potom scedíme přes plastový! cedník do jiné sklenice a houbu dobře propláchneme pod studeným proudem vody. Můžeme fermentovat další. Hotový kefír vydrží v ledni velmi velmi dlouho. Kyselost se dá regulovat množstvím houby a teplotou kvašení. Můžete zkusit 12h fermentovat při pokojové teplotě a zbylých 12h v lednici. Nebude tak kyselý. Dá se také fermentovat velmi pomalu jen v lednici, trvá to asi 7 dnů a je to východisko pokud někam odcestujeme nebo se s kefírem nechceme denně zabývat. Dlouhodobější varianta je usušit je nebo zmrazit, s tím ale nemám zkušenost.
Po asi 14 dnech houbičky zdvojnásobí svůj objem a je potřeba je oddělit nebo zvýšit množství mléka. Určitě tuto vzácnou houbu nevyhazujte a podělte se o ní s dalšími nadšenci.

Kefír konzumujte v množství a chuti vám příjemné. Já si dávám teď jednou denně asi 150ml velmi kyselého kefíru (ze dvou vrchovatých lžic kultury dolité mlékem ve 250ml nádobě). Je dobré a i žádoucí na několik dnů kefír vysadit, prostě intuitivně jak to cítíte. Také se můžou dostavit nějaké detoxikační příznaky, s tím je třeba počítat, např. vyrážka než se zregenerují střeva.

Přebytky nabízím pro zájemce ve svém apishopu na blogu ;)
http://www.apiastrum.cz/2018/03/prebytky-kvasnych-kultur.html

Vodní kvašení zeleniny s umeoctem

Ke klasickému postupu na kvašenou zeleninu se solí - pickles (zde) přidávám tento méně známý. U nás proběhla menší sklizeň kapusty a bělásci nám nechali i nějaké to minizelíčko ;) Tak jsem hned naložila do kvašáčku, ale trochu jinak než je obvyklé. Udělá se nálev, jinak je vše stejné jako u klasického nakládání pouze prosolené zeleniny. Umeocet není skutečný ocet, jde o tekutinu, která vzniká jako vedlejší produkt při výrobě nakládaných japonských švestiček umeboshi. Je bohatý na minerální látky, enzymy a vitamíny. Hojně je používán v makrobiotické kuchyni k dochucení pokrmů, spíše k osolení než k okyselení, ale určitě to znáte....


sezónní zelenina
umeocet
převařená vychladlá voda

Libovolnou zeleninu nakrájíme na malé kousky a napěchujeme do kvašáčku. Připravíme si nálev. V převařené vodě (5 dílů) rozmícháme umeocet (1 díl) a zalijeme zeleninu tak, aby byla ponořená. Dál se postupuje stejně jako u klasického pickles. Zatěžkáme talířkem nebo keramickou destičkou do kvašáčku a v místnosti necháme kvasit 3-7 dnů. Potom vyjmeme zeleninu a uložíme ji do uzavíratelné sklenice do ledničky.

Kysané zelí

 Proč jíst hodně kysaného zelí: 
Obsahuje celou řadu vitamínů jako A,  vitamíny skupiny B a hlavně a především vitamín C.
Z minerálů pak obsahuje hořčík, vápník a železo.
Levný a snadný způsob konzervace bez cukru, éček a konzervantů zelí ještě více obohatí o prospěšné látky.
V našem pásmu ideální zdroj vitamínu C v zimě, pro naše předky velmi významný zdroj živin spolu s brambory v zimním období, věděli že podporuje zdravé trávení, sídlo naší odolnosti.



na 10kg nakrouhaného zelí
7 lžic soli
+ dle libosti:
kmín, cibule, jablko, kopr, křen, řepa, bobkový list, nové koření, pepř, bylinky ...

Ve vypařené vaničce nasolené zelí s kmínem sešlapáváme (dobře umytýma nohama ;) dokud nepustí dost šťávy. Je to překvapivě rychle hotové pro ty co znají ruční zpracovávání třeba pickles, a bez námahy. Napěchujeme do kameninového kvašáku a pořádně stlačíme, aby bylo zelí ponořené. Zatížíme kameny, pokud nemáme kameny ke kvašáku, zatížíme třeba talířkem, na který postavíme něco těžšího (sklenice s vodou apod.). Zavřeme víkem a nalijeme vodu do žlábku kvasné nádoby, ponecháme kvasit doma. První 3 až 4 dny to celkem bouřlivě kvasí a bublá a samozřejmě to zelí nadnáší. Tyto první dny doporučuji kontrolovat denně a neustále stlačovat a udržovat vše ponořené. Po zhruba 14 dnech je zkvašeno a může se už i konzumovat, na mě je to ale ještě málo kyselé. Zkvašené zelí uložíme do chladného sklepa, udržujeme stále dokonale ponořené a s vodou ve žlábku nádoby. Takto prý zelí vydrží až dva roky je ale potřeba ho občas zkontrolovat! A neustále pomalu dál a dál kysne, mňam :)

Jablečný ocet

 
Pokud máte na zahradě vlastní jabloň, ví o vás vše, dobře vás zná a dává vám na míru léčivé ovoce :) I proto se dříve říkalo, že sníte-li jedno jablko denně, nebudete potřebovat lékaře. 

Jablečný ocet urychluje vstřebávání vápníku a pomáhá ženám v menopauze při prevenci osteoporózy. Chrání před plísněmi, posiluje imunitu, takže jsme méně náchylní k různým virózám. Povzbuzuje také činnost střev.
Ředěný 1:1 je pomocníkem jako kloktadlo při bolestech v krku. Neředěným potíráme bodnutí hmyzem a obkládáme místo alergické reakce.
Použijete ho jak do salátů tak na opláchnutí vlasů po mytí. Ideální je v našich podmínkách nahradit ranní sklenici teplé vody s citrónem za tento nápoj:

1 sklenice vody
1 lžíce jablečného octa
med (nemusí být)

Při revmatizmu, slabé imunitě a žaludečních problémech pijte tento nápoj dvakrát denně.

Postup:
Jablka nastrouhejte i s jádřinci, vložte do velké sklenice a zalijte převařenou studenou vodou pár centimetrů nad jablka. Zakryjeme plátýnkem a necháme v místnosti, hlavně ne na slunci. Jednou denně promícháme a po 7-10 dnech, když ustane kvašení,sceďte a čistý ocet opět nalijte do umyté sklenice, kterou dejte na tmavé a chladné místo na další 3 týdny. Hotový ocet scedíme přes plátýnko, nalijeme do lahví a dobře uzavřeme. Ve sklepě vydrží i několik let!
Zdroj: bylinářka Gaudí

Kimčchi

Kimčchi je korejské národní jídlo připravené z nakládané a fermentované (kvašené) zeleniny a dalších ingrediencí. Nepodává se jako hlavní jídlo, ale v misce jako příloha ke každému obědu nebo večeři. Pro oslabení výrazné chuti se jí společně s rýží, polévkou nebo jiným jídlem.
Původ jídla sahá do dávných dob. První písemné zmínky o kimčchi můžeme najít v čínské poezii Ši-kjung, jejíž stáří se odhaduje na 2 600 až 3 000 let. V té době se kimčchi nazývalo „dži.“ První podoby dnešního kimčchi obsahovaly výhradně čerstvou zeleninu a sůl. Až ve 12. století se začaly přidávat různé další ingredience, které výrazně změnily dosud tradiční chuť a barvu jídla. V současnosti jsou základním kořením červené chilli papričky, které Korea neznala do počátku 17. století.
Kimčchi lze sice koupit v obchodě, ale obvykle si ho každá rodina připravuje sama podle receptů, které se můžou značně lišit. Hlavní součástí je čínské zelí, bílé ředkvičky, okurky, koření a sůl. Koření představuje zpravidla červené chilli papričky mleté, zelené cibule kuchyňská, česnek, zázvor a nakládané rybí omáčky. Kombinací je velké množství a ani jisté míře improvizace se meze nekladou, při zachování základních principů při přípravě kimčchi.
Takto vytvořená směs se nakládá na týdny a měsíce do velkých kameninových nádob a nechává se zfermentovat. Při teplotách pod nulou se tyto nádoby obvykle zakopávají do země.
Kimčchi je nejen formou konzervace zeleniny v období zimy. Je to plnohodnotná součást korejského jídelníčku a to díky enzymům a organismu prospěšným bakteriím, které se množí při procesu fermentace. Je to také vynikající zdroj vitamínů a minerálů, prostředek k udržení zdravého trávícího systému. Stimuluje také chuť k jídlu a celkovou vitalitu.

1 hlávka (asi 1kg) oválného pekingského zelí
5 lžic hrubozrnné mořské soli
1 velká mrkev nebo část bílé ředkve
bílá část z 1 pórku
kus zázvoru (asi jako palec)
5 stroužků česneku
1 lžíce sušeného mletého chilli
2 lžíce rýžové mouky
200ml vody
2 lžíce thajské rybí omáčky
1 hrušku
1 lžíce medu
sezamové semínko

U zelí odkrojíme spodek a nakrájíme na podlouhlé pásky. Já ho nakrájela zbytečně na malé kousky, dost se to smrskne :) Nakrájené zelí prosolíme hrubou mořskou solí a dobře promačkáme rukama. Po půl hodině znovu promačkáme, mělo by už pouštět vodu. Pomačkání opakujeme asi po hodině po dobu 4-6hodin.
Pak nastává náročnější část, několikeré máchání a ždímání dokud zelí není jen příjemně slané.


Připravíme si ostatní zeleninu - nahrubo nastruháme mrkev a hrušku, pórek nakrájíme na tenká kolečka. Můžeme použít libovolnou sezónní zeleninu podobného typu.
Na ostrou omáčku do misky nastrouháme oloupaný zázvor a česnek, zalijeme vodou a přidáme mouku. Nad vodní lázní mícháme do zhoustnutí a necháme vychladnout. Pak vmícháme chilli, rybí omáčku a med.


V míse smícháme proprané zelí, ostatní zeleninu a omáčku, nejlépe rukou aby se vše dobře propojilo a přendáme do nádoby s uzávěrem a necháme zavřené stát při pokojové teplotě 1,5 dne.
Pak uložíme do lednice a necháme alespoň další 3 dny dozrát, fermentovat. V lednici vydrží jako pickles minimálně měsíc. Chilli zde funguje jako konzervant, dává se samozřejmě i víc než jedna lžíce, tohle je asi minimum. Pokud zvládnete víc  chilli nebo si přidáte i čerstvé chilli papričky nezapomeňte si na závěrečné ruční promíchávání už raději vzít gumové rukavice! Podáváme v mističce posypané sezamem jako zdravou přílohu k různým jídlům.

Kvašená zelenina se solí (Pickles)

Kvašení, neboli fermentace patří k nejstaršímu způsobu uchování potravin. Kvašené potraviny se dají nalézt v téměř každé kultuře: kysané zelí, kváskový chléb, pivo, umeboši, miso, tempeh, bílý živý jogurt....

Během kvašení se vláknina ze zeleniny stává lépe stravitelnou a vznikají velmi prospěšné látky, které v syrové zelenině nenajdete, jako bakterie kyseliny mléčné. Kvašená zelenina obsahuje spoustu minerálů a enzymů, obsah vitamínů se zvyšuje. Dodá tělu probiotika a zvyšuje celkovou odolnost.

Kvasit lze prakticky jakoukoliv zeleninu, nejen zelí. Kvasit můžeme zeleninu kořenovou, listovou i divokou, včetně různých bylin. Nakrájíme najemno nebo nastrouháme a osolíme maximálně 10g soli/ 1kg zeleniny, smícháme s bylinami nebo kořením. Já to dělám ručně, je potřeba to dobře promačkat, aby zelenina pustila dostatek šťávy. Pak už jen stlačíme v kvasné nádobě aby šťáva vystoupala nad přítlačnou destičku jinak se zelenina zkazí, a necháme stát při pokojové teplotě asi 3-4 dny. Klasické české zelí chce až týden aby pěkně zkyslo. Hotové pickles přendávám do těsné krabičky a v lednici vydrží asi měsíc.



Příklady:
1/2 kapusty
2 velké mrkve
1/2 pórku
1/2 lžičky soli
2 lžičky kurkumy
1 lžička  římského kmínu
1 lžička tmavého hořčičného semínka

nebo

kedlubny
bobkové listy 
kmín
sůl

Příprava tradičního žitného kvásku na chleba

Rozdíl mezi kváskem a nepřirozenými kypřidly je obrovský. I když přírodní kvásek kyne velmi pomalu je to vlastně prospěšné. Přírodním způsobem se přemění na zdravější a stravitelnější produkt. Několik desítek druhů kvasinek a bakterií štěpí škroby a tvoří vitamíny a enzymy. Průmysl sleduje pouze rychlost tvorby CO2.

Droždí dnes už také není to co bývalo, tedy pravé pivovarské kvasnice. Dnešní běžné droždí se pěstuje na odpadní melase z výroby cukru. Tradičně se pěstovalo na obilí a nepřidávaly se k němu žádné chemické látky.

Tradiční kvásek se připravuje výhradně samokvašením bez přítomnosti podobných ale průmyslových kvasinek a bez pomoci různých nepřirozených kultur a startérů. Z toho jasně vyplývá že dnes pro pekaře má slovo kvásek jiný význam než pro zastánce ryze přírodní kuchyně......
Zdravý kvásek má svoji imunitu a před nežádoucími kulturami se ubrání, tedy pokud je živý a kvasinky mají co jíst :)


Budete potřebovat:

2 vrchovaté lžíce žitné chlebové mouky
4 lžíce vody
0,5l vysoká sklenice
potravinářská folie
textílie (v létě proti octomilkám)

Mouku s vodou dobře promícháme do kašovité konzistence, ve vysoké sklenici se mi to dobře dělá nožem od příboru. Ubrouskem otřeme stěny sklenice a zakryjeme potravinářskou folií, kterou propícháme vidličkou, aby kvásek mohl dýchat a necháme při pokojové teplotě stát někde v kuchyni.
Nejlépe na viditelném místě kde nám nebude překážet, abychom ho nezapoměli nakrmit.
Dokrmujeme každý den 1 lžící žitné mouky a 2 lžícemi vody, dobře promícháváme a vždy očistíme sklenici! Toto děláme dokud kvásek sám nezačne tvořit bublinky, trvá to asi 3-4 dny. Jako na obrázku, to je ale už zralý kvásek objemově připravený na 1 velký chléb.
Hotový kvásek by měl mít příjemnou nakyslou vůni a středně hustou konzistenci, čím řidší tím je tam větší tendence ke zkažení-zoctovatění. Doporučuji používat až tak 5 dnů starý kvásek, ktdyž byl založen nanovo. Jinak když si ponecháte trochu kvásku z pečení chleba a znovu ho dokrmíte budete si tak pěstovat velmi kvalitní kvásek typické chuti a ten už pak po dokrmení jakkoliv velkém můžete použít už druhý den na pečení dalšího chleba.
Pokud víte že se nebudete moci o kvásek starat nebo ho prostě nebudete potřebovat, uchováte ho v lednici asi 5 dnů bez krmení, kvasinky a bakterie zminimalizují činnost, oživíte opět dokrmením.

Kvásek také nabízím pro zájemce ve svém apishopu na blogu ;)

Domácí jogurt

Je to vychytávka, a když se vám povede stačí už jen dokupovat kvalitní mléko a máte litr jogurtu za cenu litru mléka, což je asi polovina ceny v obchodě. Navíc když dojde jednoduše si ho doděláte a nemusíte hned lítat do obchodu, zvlášt třeba kvůli dětem.


1l kvalitního tučného nejlépe biomléka nebo domacího kravského nebo kozího mléka
jogurtovou kulturu nebo kvalitní bílý jogurt opět nejlépe bio
nádobu o objemu 1l kterou lze dobře uzavřít

Nejprve mléko svaříme-jak se začne vařit, zvedat hladina a pěnit, rychle odstavíme nebo to bude všude po plotně (taky už se mi stalo :). Necháme zchladnout pod 40°C (jinak přidávanou kulturu zahubíme) a přidáme asi 2 lžíce jogurtu nebo jogurtovou kulturu podle návodu (s tím nemám zkušenost) a velmi dobře rozmícháme. Směs by měla stát asi 8-10h bez hýbání v teplotě 38°C.
Já to dávám do domácí pekárny kde mám volitelné programy a nechám ho tam zrát v klidu přes noc. Kdo nemá tu možnost lze to dát do peřin a funguje to prý také, jen musíte asi ohlídat aby převařené mléko nezchladlo až moc. Výsledný jogurt je pěkně tuhý ale jinak než jste zvyklí, lžíce v něm sice stojí ale při nabírání se jakoby táhne. Podle mé zkušenosti je jogurt nejlepší asi tak po týdnu v lednici, krásně dokysne a má hladší konzistenci, prostě dozraje. Když si nezapomenete dát 2 lžíce stranou můžete to s novým mlékem rozjet znovu a pak zase znovu a tak pořád donekonečna dokud jednou nepřijde nějaký žrout který to všechno sní :)
Jogurt z kozího mléka bude vždycky řidší, protože má méně bílkovin, zato je lépe stravitelný. Jogurt by se neměl stát stálým nebo hlavním jídlem, ale zpestřením jídelníčku. Lepší je kombinovat ho se semínky a zeleninou než s ovocem, marmeládou apod.