Bukovec, červánky, kokrhelí, mačec, máček, ohníček, panenka, panáček, polní máček, pleskanec, prchlík, růžička, slepý mák, vlčí květ..... toť výběr z lidových jmen pro vlčí mák :)
Tinktura je výluh, macerát, nejlépe čerstvých bylinek v čistém alkoholu. Je to vlastně silný koncentrát.
Vlčí mák teď hojně nakvetl a tak si vyberte nějakou čistou lokalitu a vezměte si s sebou skleničku. Jemné křehké okvětní lístky totiž velmi rychle vadnou. Macerovat pak můžete v oleji, pro kosmetické účely (můj starší příspěvek k tomuto naleznete zde) nebo je zalít alkoholem k výrobě léčivé tinktury. Pozor na včely! V době květu máků jsou jejich žihadla mnohem bolestvější!
Tinktura z vlčího máku se využívá při nespavosti dětí i dospělých, při neklidu a nervozitě, při zánětu průdušek, bronchitidě, nutkavém kašli, na dětský kašel, ale i při chřipce ;) Tuto tinkturu opravdu nikde nekoupíte, jen u tradičních bylinkářů a léčitelů! Okvětní plátky jsou bezpečné i pro děti, nebezpečné opium se nachází hlavně v makovičkách.
Bylinky vkládáme do skleničky (ideálně tmavé) nejlépe už na stanovišti, kde je sklízíme a zalijeme silným čistým alkoholem. Necháme louhovat (macerovat) alespoň 2 týdny a denně skleničku protřepáváme. Hotovou scezenou tinkturu uložíme opět v temnu nebo v tmavé skleničce. Tinktury obecně chráníme před světlem na rozdíl o bylinných olejů, které macerujeme někdy i na přímém slunci!
Tinktury obvykle všechny dávkujeme podle hmotnosti - 1 kapka / 1 kg hmotnosti / 1 den - rozděleno do tří dávek během dne. Při 60kg např. dávkujeme 20 kapek ráno, v poledne a večer. Kapeme do sklenice s vodou nebo horkého čaje pokud chceme, aby alkohol vyprchal.
Pustila jsem se do knižních recenzí! :) A tak vám tady postupem času představím i pár knih z oblíbeného nakladatelství, které jsem se tímto rozhodla podpořit. Recenze na 10 knih budou všechny tématicky spjaté s blogem a tak trochu neobyčejné - s přídavkem vlastní zpětné vazby...
Připravte si nápoj, pohodlně se usaďte, začínáme s první knihou:
Tato kniha poprvé vyšla v roce 2009 a během následujících let pak přišel s tímto tématem veliký boom. Mezi zainteresovanými samozřejmě. A jak jsme byli svědky my, co v tom "jedeme" už řádku let, dostávalo se toto téma čím dál tím více i mezi širokou veřejnost. V současnosti je permakultura v naší zemi již hodně rozšířená a vcelku známá věc! Troufnu si tvrdit, že často stálo u rozhodnutí změnit způsob pěstování rostlin přečtení právě této knihy :)
Jde především o pochopení alespoň zlomku mechanizmů přírody, které využijeme na zahradě. Člověk se tak stává zodpovědným tvůrcem...
Stručně z obsahu knihy:
(A protože jí mám už fakt hodně dlouho a silně mě ovlivnila, přidávám k obsahu vlastní poznatky a zkušenosti)
1. Úvod - permakultura
Tvořivost, pestrost, úcta, radost, štěstí, krása, péče, kořeny, etika, respekt, pozitivní myšlení, rovnováha, symbioza, celek, efektivita, kvalita, funkčnost, .... To vše mě napadá ve smyslu s permakulturou. Co to je a jakou má historii se dočteme dnes všude, ale co to ve skutečnosti znamená musíme pochopit mnohem hlouběji ve svém nitru.
A proč mě okouzlil tento styl krom toho, že se poslední dobou jeví jako jediný skutečně šetrný a zároveň efektivní způsob hospodaření? Mám ráda různá zákoutí jaké jsou ve starých soběstačných zahradách. Kde je dostatek ovoce a zeleniny, květin a bylinek. Kde jsou domácí a užitková zvířata, ale vyskytují se i ta divoká. Místo kde si můžou děti bezpečně hrát, zobat a poznávat zároveň. Zahrada, která dá něco vlastních potravinových zásob na zimu....a je soběstačná.
2. Skladba ekozahradních společenstev
Sukcese. Když jsem jí pochopila, zahrada ožila květinami a objevovanou zeleninou ze samovýsevu.
Okolí kmenů stromů se změnilo v pastvu pro včely nebo pro oči ;) A k invazivním druhům? Mám na zahradě křídlatku a držím si jí v mezích. Ona mi za to v koutě zahrady dělá ještě lepší zastínění kompostům. Našla jsem také zálibu ve vytváření zákoutí s duchem :) Projdeš se, ochutnáš všemi smysly, můžeš si odpočinout....
3. Praktický design ekozahrady
Kde budeme pěstovat a jaké jsou tam podmínky pro pěstování, kolik toho chceme pěstovat a zvládneme to? Tak to si musí každý uspořádat sám, každopádně já to pojímám jako vývoj, proces ;) Postupně a hlavně s radostí, všechno nejde hned! Je dobré si tyto věci ujasnit třeba i na nějakém kurzu, kde je přímá možnost vše konzultovat a popovídat si se stejně laděnými lidmi. Vždy ale mějte na paměti: Vy jste tvůrce! Je to váš prostor radosti :)
3. Ovocné stromy v ekozahradě
Přiznávám, že se stromy je to pro mě běh na celý život a stále nemám tolik zkušeností. Staré jabloně zákrsky po cca 5 letech zmlazuji, malý sad doplňuji novými ovocnými stromy. Poslední roky jsem začala experimentovat hlavně na popud dětí s rozpěstováváním ovocných stromů z pecek. A tak mám již pár pravokořenných semenáčů :)
4. Ekozahradní stromy, keře a popínavky
Na pozemku máme dva cca 150 let staré ořešáky, které bohatě plodí každý rok. Z keřů malý bez a šípek. To je asi tak všechno z toho co tu původně bylo. Začátek dobrý! Dnes mi na zahradě plodí rakytník, ostružiník, maliny, rybízy tří druhů, angrešt, josta, dva druhy borůvek, muchovník, kustovnice a aronie. Přibyly jeřabiny, líska, kalina, janovec, zimolez, kdoulovec, mahonie, mandloň..... Pestrost druhů a vytváření souvislých porostů především! Stanoviště si před výsadbou vždy ale dobře rozmyslete.
5. Louky a trávníky v ekozahradě
Dokonalý trávník jako na golf, bez plevelů je i bez života, nasycený chemií. Tohle stojí za přečtení! Je to někdy paradox, opravdu chcete, aby si na takovém trávníku hrály vaše děti?
U nás část zahrady sekáme s mučováním, s příchodem suchých dnů sekáme minimálně. Takto udržujeme plochu kde chodíme nejčastěji. Na části pozemku máme dvě quessantské ovce, sekají a hnojí :) V další části máme malý sad se včelíny a malou loukou, kterou si jednou za ten rok posekáme kosou. Takové od všeho něco :)
6. Jednoletá zelenina v ekozahradě
Zeleninové polykulturní záhony jsou krásné na pohled. Kulaté tvary, přírodní materiály, pestrost druhů. Mě se ale moc neosvědčilo vysévat volně několik druhů po celé ploše. Měla jsem velmi malé výnosy a tak jsem např. v pěstování ředkviček, špenátu, mrkve apod. přešla opět k pěstování v řádcí, kde se snažím alespoň dávat k sobě rostliny, které si nevadí a střídám kořenovou a listovou zeleninu v řádcích, yby si nekonkurovala. Popusťte uzdu své fantazii. nejlepší je opravdu najít si svůj vhodný způsob, každý to má jinak ;) Jednoletou plodovou zeleninu nezapomeňte dobře zamulčovat!
7. Bylinky, trvalky a divoká zelenina v ekozahradě
Je určitě dobré mít vlastní bylinky do kuchyně, které máte rádi, zelené lupení na zdravé smoothies nebo saláty, léčivky do domácí lékárny. A co třeba kostival, topolovka, rebarbora, cibule ošlejch, česnáček? Poznávejte, shánějte a vzdělávejte se v tom co je k čemu dobré. Příští roky vám vaše zahrada nabídne pestré poklady za které budete vděční. V obchodě všechno nekoupíte, spolehněte se na svou zahradu!
8. Půda v ekozahradě
Její kvalita na pozemku je naprosto klíčová. Permakulturní principy, které já využívám na zahradě jsou tyto: mulčování (slámou, ale nejvíce se mi osvědčily listy ze zmiňovaných velkých ořešáků), fázové kompostování, zelené hnojení (výsev pícnin nebo zákvasy) a vhodná výsadba celkově. Rozhodně žádná chemie!!! Koloběh látek si tě najde, jak píše autor. Půda musí být především živá, plná humusu, kyprá a měly by být přítomné žížaly a jiní.
9. Voda v ekozahradě
Důležitý prvek v zahradě pro udržování mikroklima a pestrosti užitečných živočichů. Ať už v podobě rybníčků, tůní nebo svejlů. V současnosti, kdy krajinu poslední roky sužovaly sucha je více než nutné naučit se s vodou dobře hospodařit. Obecně bychom se měli naučit vodu na svém pozemku co nejvíce zachytávat. U nás je tato záležitost stále v procesu. Původní rybníček, který byl zavezený odpadem, je již vyčištěný a zachytává letos první srážky ze střechy. Budeme postupně dotvářet s přírodou jak si to celé sedne. Ostatně jako se vším ;)
10. Živočichové v ekozahradě
Péče o dostatečnou pestrost rostlin v zahradě brzy vytvoří dobré podmínky pro mnoho živočichů. Bude rozhodně co pozorovat. Mnohé druhy přinesou užitek, jiné vás překvapí, protože jste je dosud znali jen obrázků... Velmi důležitou součástí rovnováhy zahrady jsou i různá domácí zvířata. Pes, kočka, slepice, kachny, ovce, kozy, včely.... Co si pořídíte? ;)
Inspirativní knihu zakoupíte zde:
https://www.smartpress.cz/kompletni-navod-k-vytvoreni-ekozahrady
Rozhodla jsem se tento realtivně obtížně sehnatelný léčivý produkt vyrobit si doma sama. Pro nás je v domácí lékárničce naprosto nezbytnou součástí. Je to skvělá dezinfekce s hojivými účinky, osvědčilo se mi přidávání pár kapek i do solných roztoků-domácích nosních sprejů (návod zde) a v neposlední řadě mast ze včelího vosku s touto tinkturou je naprosto úžasná (návod zde). Poproste včelaře ve svém okolí, zda by měl trochu čistého propolisu a rovnou si kupte i čistý včelí vosk-základ vhodný pro všechny masti - jako vazelína, ale čistě přírodní. První med se již vytáčel (tedy jak kde), takže návštěvou včelaře se už můžete pomalu i předzásobovat medem ..... :)
Postup:
10 g drobně nakrájeného propolisu
100 ml 80-96% lihu
nebo
asi 15g propolisu a
dolít do 100ml domácí pálenkou (52-56%)
Suroviny společně ve skleničce protřepeme a necháme macerovat do silného obarvení až rozpuštění propolisu. Macerace propolisu v
alkoholu by měla trvat minimálně 48 hodin. Já doporučuju mnohem déle, alespoň měsíc! Musí úplně ztmavnout. Hotovou tinkturu
přefiltrujeme přes velmi jemné sítko a slijte do tmavých
skleněných lahviček, kde vydrží až 3 roky.
Pozor, propolis barví. Neměl by Vám při cezení nikde ukápnout!
Propolis je v tradičním léčitelství hojně využíván, jde o vícesložkovou
přírodní látku, kterou produkují včely při stavbě úlu. Kloktání roztoku
propolisové tinktury pomáhá při bolestech v krku a nachlazení, inhalace
zase při nemocech dýchacích cest a rýmě. Dezinfikuje rány a štípance,
zklidňuje podrážděnou pleť, dutinu ústní a je vhodný i při paradentóze.
Použití produktu
K zevnímu použití používáme neředěnou tinkturu při péči o podrážděnou pleť, na
bradavice, drobné vřídky a k dezinfekci po bodnutí hmyzem a klíštětem.
K péči o dutinu ústní, na dásně, afty, při paradentóze a bolestech
v krku - potírejte, vyplachujte nebo kloktejte zředěným roztokem
tinktury s vodou. Tento roztok je také možné
inhalovat při nemocech dýchacích cest a rýmě. Propolis může u citlivých
jedinců vyvolat alergii, proto je před prvním použitím nezbytná zkouška
tinktury na malé ploše pokožky na zápěstí nebo v loketní jamce, případně
na rtu.
Účinky:
- antibiotikum
- antivirotikum
- antimykotikum
- silně hojivé
- svíravé, adstrigenní
Na co se běžně hodí:
- bolesti v krku při nachlazení, zastavuje nachlazení, účinkuje při angíně, kataru horních cest dýchacích
- záněty v ústech a afty (kloktání roztoku s vodou v poměru cca 1:5 až 1:10)
- zlatý stafylokok
- akné, záněty kůže, kožní vředy, bakteriální ekzémy, popáleniny
- Helicobacter pylori - u osob se žaludečními vředy
- rány postižené zánětem (i u zvířat)
- říznutí, bodnutí hmyzem
- podporuje a posiluje imunitu
Co je to propolis a jak vlastně vzniká?
Vzniká mísením výměšků hlavových žláz včely medonosné (Apis mellifera) a
rostlinných pryskyřic, vosků a dalších látek rostlinné říše z kůry a
pupenů rostlin. Včely propolis používají jako stavební tmel,
kterým utěsňují drobné otvory a trhliny v úlu, vyztužují jím buňky
pláství, upravují vletový otvor a také jím pokrývají cizorodé objekty a
těla vetřelců, která nejsou schopny samy z úlu odstranit. Jsou
jím "vymalovány" vnitřní stěny celého úlu - má totiž silné
antimikrobiální (protibakteriální) a antifungální
(protihoubové/protiplísňové) vlastnosti, a tak včelstvo chrání před
infekcemi.
Jde o vedlejší produkt při včelaření. Získává se seškrabáváním z vnitřku úlu. Včely jím nejčastěji pokrývají horní loučky rámů.
Usušený se poté skladuje v tenkých plátcích nebo ve formě drti v tmavé uzavíratelné nádobě.
Obsahuje na 50 různých chemických látek, zhruba
- 50% tvoří rostlinné pryskyřice,
- 30% vosky,
- 10% esenciální a aromatické oleje,
- 5% pyl a
- 5% ostatní látky.
- Je bohatým zdrojem fenolů zejména terpenů a flavonoidů, vitaminů skupiny B a stopových prvků.
Teď na jaře se sbírají mladé výhonky jehličnatých stromů a mladé šišky pro získávání léčebných látek - silic a terpenů. Ideálně macerací nebo fermetací. Velmi snadno si takto vyrobíte domácí prostředek proti úpornému kašli nebo k relaxaci, který oceníte nejvíce v zimě. Po větrných a deštivých dnech nyní najdete pod jehličnatými stromy potřebné poklady - větvičky s mladými výhonky a šiškami. Rozhodně bych neoškubávala stromy, stačí trochu do skleničky. Další možností je například kdo pěstujete zakrslé borovice na skalkách atp., tak těm se vyštipují výhonky záměrně pro udržení zakrslého růstu. Můžete si udělat směs z různých jehličnanů nebo jednodruhový produkt. Asi nejlepší je k těmto účelům použít borovici, dále smrk nebo jedli. Můžete zkusit med, tinkturu, olej či sirup. Všechny produkty šetrně vyrobené z kvalitních surovin obsahují výše zmíněné látky, které působí velmi hojivě na náš dýchací systém. Pomáhají tedy při různých bronchitidách, virózách, astmatu atp. Silice navíc pomáhají očištěním ledvin k vyloučení kyseliny močové a tím úlevě problémů s pohybovým aparátem - klouby u starších lidí.
Říkáte si, že nic takového nepotřebujete? Minimálně si doplníte nějaké ty minerály a vitamíny, a to vždycky pomáhá při únavě a vyčerpání k rychlé regeneraci. Takový med je navíc voňavá lahoda....hmm tak nevím zda bude i na zimu!? :) Kdo má malé děti není vůbec nad čím přemýšlet, navíc vám jistě rády pomůžou, je to snadné ;)
mladé šišky různých jehličnanů
mladé výhonky různých jehličnanů
tekutý med (někteří včelaři již začali vytáčet, poptejte ;)
Čisté šišky (můžete je rozříznout napůl) vyskládáme do vymyté sklenice společně s výhonky a zalijeme kvalitním medem. Necháme stát 2-4 týdny a pak přecedíme. Po tuto dobu dojde nejen k maceraci, ale i k fermentaci. Na zdraví!
Máte-li menší děti zapojte je do veselého tvoření jarní dekorace. Hlavy poslouží jako velikonoční, ale i jako jarní výzdoba v interiéru i venku, kde déle vydrží. Je to vtipné a k tomu i celkem naučné, neznám dítě které by toto nezaujalo. Jako malá jsem je také párkrát dělala a ted se svými dětmi znovu objevila ;) Tak ať se i vám společně zadaří a kštice naroste bohatá! Hezké jaro! :)
POSTUP VÝROBY:
potřebujeme:
silonky/punčochy (které vám nevadí obětovat;)
piliny
travní semeno (ideálně, je totiž jemné, ale lze i pšenici-osení)
nůžky
provázek
misku s vodou
pomůcky (cokoliv vás napadne :) k vytvoření očí, nosu, uší, brýlí, ozdobě "vlasů" atd.
lepidlo/tavná pistole
1. silonku ustříhneme tak, abychom měli jakoby pytlíček (spodní část na chodidlech nebo jeden odstřižený konec převážeme a otočíme naruby - aby nebyl vidět uzlík)
2. do takto připraveného silonkového pytlíku dáme nejprve travní semeno a pak hodně pilin, pěchujeme a cpeme je dokud nemáme požadovaný tvar a velikost hlavy
3. hlavu dobře utáhneme a necháme konec silonky neustřižený neboť to pomůže lépe nasávat vodu
4. na hotové kouli můžeme ještě podvázáním vytvořit nos nebo i uši (chce to už trochu zručnost)
5. nalepíme oči a jiné ozdoby, např. se dělají brýle z drátku :)
6. posadíme do hlubší misky s vodou (hlubší proto, aby se voda dobře nasála až nahorů k semenům)
7. do 10 dnů se objeví "vlasy"
8. libovolně stříháme a upravujeme
Decoupage je velmi jednoduchá technika lepení vystříhlého vzoru z ubrousku na libovolný podklad. Velmi vhodná technika pro tvoření s dětmi, jen pozor na křehkost vyfouklých vajíček!
Připravíme si:
vajíčka, ubrousky, nůžky, lepidlo, případně i lak
(Místo lepidla a laku na ubrouskovou techniku se dají použít i vaječné bílky)
Postup:
Oddělíme potištěnou vrchní vrstvu ubrousku od zbylých vrstev a přiložíme obrázek nebo celý ubrousek na vajíčko na lepidlem pomazané místo. Pomocí štětce s lepidlem nebo s
bílky vyhladíme na vejce. Při použití bílků po zaschnutí můžeme
pomocí papírové utěrky nanést olej. U klasického lepidla na decoupage
použijeme vrchní lak. Já použila lepidlo herules - co dům dal :)
Sytá svačinka pro celou rodinu na pár dnů! Snadná a zdravá dobrota ze surovin "co dům dal". Vegan může nahradit med sirupem a celiak použije bezlepkové vločky ;)
Máme je naporcované jako jednohubky v lednici a v případě potřeby servírujeme. V těchto dnech svačíme venku na zahradě, kde společně celá rodina trávíme dny.
450g ovesných vloček (jemných)
1 lžička mleté skořice
80g strouhaného kokosu
špetka soli
150g kokosového oleje
7 lžic medu
150g jablečného pyré
150g ořechů nebo sušeného ovoce (nebo jejich směs, krom rozinek větší ovoce nakrájíme na meší kousky)
Všechny suroviny v míse dobře promneme rukou, aby se všechny vločky rovnoměrně obalily kokosákem a medem. Těsto začne být kompaktní a lepivé. Vzniklou směs rovnoměrně rozprostřeme na středně velký plech nebo pekáč vystlaný papírem na pečení a stěrkou natlačíme, aby upečené sušenky při krájení dobře držely pohromadě. Pečeme v troubě vyhřáté na 180°C asi 30 minut do mírného zezlátnutí povrchu. Po vychladnutí a uležení nakrájíme na požadované tvary a velikost.
